Praktické pokyny
Žádosti o přijetí předběžného opatření¹

Přijímá-li Soud předběžné opatření, což činí za výjimečných okolností, usiluje o poskytnutí ochrany před bezprostřední hrozbou neodvratitelné újmy. Stranám řízení proto takové opatření ukládá pouze tehdy, jestliže po posouzení všech dostupných informací dospěje k závěru, že je nezbytné v zájmu stran nebo řádného vedení řízení. Předběžná opatření přijatá Soudem mohou stranám ukládat, aby se určitých úkonů zdržely, nebo jim naopak nařizovat, aby přijaly konkrétní opatření.

Nově kodifikované znění článku 39 vychází z toho, že předběžná opatření lze použít v případech „bezprostřední hrozby neodvratitelné újmy právu chráněnému Úmluvou“. Pojem „neodvratitelná újma právu chráněnému Úmluvou“ byl vymezen jako újma, kterou by vzhledem k její povaze nebylo možné napravit, uvést do původního stavu ani přiměřeně kompenzovat. Výraz „uvedení do původního stavu“ je v této souvislosti třeba chápat jako návrat do stavu před vznikem újmy. Soud tedy předběžná opatření přijímá tehdy, existuje-li riziko, že bez nich by nastala situace, v níž by restitutio in integrum ani jiné formy nápravy nebyly možné, pokud by je Soud na konci řízení před ním považoval za odůvodněné. Okolnosti případu proto musí dosahovat vysokého prahu závažnosti, aby mohl být článek 39 použit. Předběžná opatření jsou přijímána pouze tehdy, existují-li prima facie důkazy o bezprostřední hrozbě neodvratitelné újmy, nikoli tehdy, pokud by stěžovatelé bez předběžných opatření pouze snášeli obtíže. K vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy viz část III.C níže.

Soud tedy předběžná opatření zásadně přijímá pouze ve výjimečných případech a na základě důkladného posouzení všech relevantních okolností. Ve většině těchto případů dostupné důkazy nasvědčují existenci zjevně hájitelné věci týkající se skutečné hrozby pro život a tělesnou integritu, z níž vyplývá reálné riziko závažné újmy porušující základní ustanovení Úmluvy.

Pravomoc Soudu rozhodovat o žádostech o přijetí předběžného opatření vykonávají soudci konající službu nebo, je-li to vhodné, předseda sekce, senát, předseda Velkého senátu, Velký senát nebo předseda Soudu (článek 39 § 2).

Soudci konající službu jsou soudci zvolení za místopředsedy pěti sekcí podle článku 8 §§ 1 a 2. Předseda Soudu je v souladu s článkem 39 § 5 jmenuje k rozhodování o žádostech o přijetí předběžného opatření. Od roku 2022 působí jako soudci konající službu všech pět místopředsedů sekcí. V praxi tito soudci neposuzují žádosti o přijetí předběžného opatření směřující proti smluvní straně, za niž byli zvoleni nebo jejíž jsou státními příslušníky.

V pozměněném znění článku 39 se plénum Soudu rozhodlo zavést zvláštní právní základ, který předsedovi Soudu umožňuje, je-li to nezbytné, přijmout předběžná opatření.

Žádosti o přijetí předběžného opatření podané v nových individuálních stížnostech posuzují primárně soudci konající službu za pomoci specializovaného útvaru kanceláře Soudu. Tito soudci si ponechávají možnost postoupit žádost o přijetí předběžného opatření některému z dalších rozhodovacích orgánů uvedených v článku 39 § 2, včetně kolegiálních orgánů. K postoupení může dojít v různých situacích a bude záviset na povaze žádosti, věci, v níž je žádost podána, a míře naléhavosti. Posledně uvedená okolnost může znamenat, že postoupení kolegiálnímu orgánu není možné; soudce konající službu proto může rozhodnout o dočasném použití článku 39 mimo jiné za účelem usnadnění následného posouzení žádosti o předběžné opatření tímto orgánem. O tom, zda žádost posoudí kolegiální orgán, rozhoduje samotný Soud.

Žádosti o přijetí předběžného opatření podané v mezistátních stížnostech, v individuálních stížnostech projednávaných Velkým senátem a v komunikovaných individuálních stížnostech již přidělených sekcím posuzuje zpravidla předseda Soudu, předseda Velkého senátu nebo předsedové sekcí. Možnost postoupení kolegiálnímu orgánu se uplatní i tehdy, jestliže rozhodovací pravomoc v prvním stupni náleží předsedovi Soudu, předsedovi Velkého senátu nebo předsedům sekcí.

Po přezkumu rozhodovacího postupu podle článku 39, který plénum Soudu provedlo v roce 2023, jsou všechna rozhodnutí Soudu týkající se předběžných opatření bez ohledu na povahu přijatého rozhodnutí (například přijetí předběžných opatření, zamítnutí žádostí, odložení posouzení žádostí nebo zrušení stávajících předběžných opatření) oznamována stranám formou rozhodnutí podepsaného podle okolností soudcem konajícím službu, předsedou sekce nebo předsedou Velkého senátu, případně předsedou Soudu. Jména soudců, kteří rozhodnutí v řízení o předběžných opatřeních přijímají, jsou v rozhodnutích systematicky uváděna.

Ke každému rozhodnutí je připojen dopis kanceláře Soudu, který obsahuje informace týkající se řízení a veškeré pokyny stranám nebo žádosti adresované stranám.

Stěžovatelé jsou o rozhodnutích Soudu týkajících se žádostí o přijetí předběžného opatření informováni prostřednictvím ECHR Rule 39 Site, faxem nebo poštou.

Soud může předběžná opatření přijmout do odvolání, na dobu trvání řízení před Soudem nebo podle okolností případu na omezenou dobu.

Jsou-li předběžná opatření přijata na omezenou dobu, děje se tak z různých důvodů: například do doby, než strany na žádost Soudu předloží relevantní informace; aby vnitrostátní soudy mohly v probíhajícím řízení plně posoudit otázku, která je předmětem žádosti o předběžné opatření; protože se má za to, že žádost by měl posoudit kolegiální orgán a je třeba více času ke svolání zasedání; nebo protože soudce konající službu považuje za potřebné mít před vydáním rozhodnutí více času.

Jestliže si Soud vyžádal další informace, jsou obě strany podle článku 54 § 2 písm. a) Jednacího řádu Soudu vyzvány, aby je poskytly ve stanovené lhůtě. Délka této lhůty závisí na okolnostech případu a naléhavosti žádosti. Po obdržení informací od stran může Soud v takových případech rozhodnout, že platné předběžné opatření prodlouží, neprodlouží nebo zruší.

Soud může také rozhodnout o odložení posouzení žádostí o přijetí předběžného opatření a vyzvat strany k poskytnutí informací, pokud to míra naléhavosti dovoluje. Tak může postupovat v případech, kdy informace, které stěžovatelé mohli Soudu předložit, nepostačují k posouzení žádosti a kdy je možné vyžádat si před přijetím jakéhokoli rozhodnutí informace od žalované smluvní strany.

Je-li posouzení žádosti odloženo, Soud podle článku 54 § 2 písm. a) vyzve žalovanou smluvní stranu nebo obě strany, aby ve stanovené lhůtě poskytly potřebné informace. Délka této lhůty závisí na okolnostech případu a míře naléhavosti žádosti. Po obdržení informací od stran může Soud posouzení žádosti buď znovu odložit a položit stranám další otázky, nebo vydat rozhodnutí o žádosti o přijetí předběžného opatření.

Soud může podle článku 39 § 3 Jednacího řádu Soudu rovněž rozhodnout, že o předběžném opatření vyrozumí Výbor ministrů, pokud soudní orgán, který předběžné opatření přijal, považuje takové vyrozumění za odůvodněné. Za těchto okolností jsou strany o vyrozumění informovány.

Je-li tvrzeno, že žalovaná smluvní strana nedodržela předběžné opatření, a Soud rozhodne o oznámení stížnosti nebo její části žalované smluvní straně, může být Výbor ministrů vyrozuměn rovněž o jakékoli otázce vznesené v souvislosti s dodržováním závazků podle článku 34 Úmluvy.

Obě strany mají povinnost plně spolupracovat při vedení řízení, a zejména učinit kroky, které jsou v jejich moci a které Soud považuje za nezbytné pro řádný výkon spravedlnosti (viz článek 44A). U stěžovatelů to znamená povinnost zajistit, aby žádosti o přijetí předběžného opatření byly podány včas a obsahovaly všechny nezbytné informace a dokumenty (viz odstavce 32–37 níže). Je zásadní, aby stěžovatelé s podáním žádosti neotáleli s cílem zvýšit míru naléhavosti. Takové prodlení může nepříznivě ovlivnit práva a zájmy stěžovatelů i schopnost Soudu se žádostmi o přijetí předběžného opatření účinně zabývat. U smluvních stran může být míra naléhavosti v mnoha případech, byť nikoli ve všech, pod jejich kontrolou. Soud zdůrazňuje, že smluvní strany mohou Soud vždy předem upozornit, pokud se domnívají, že lze bezprostředně očekávat podání žádosti podle článku 39, a současně mu poskytnout veškeré relevantní informace.

Jak bylo vysvětleno v odstavci 13 výše, rozhodnutí Soudu o žádostech o přijetí předběžného opatření jsou stranám oznamována formou rozhodnutí podepsaného soudním orgánem, který je přijal. Další odůvodnění rozhodnutí může tento soudní orgán poskytnout podle svého uvážení.

Proti žádnému rozhodnutí týkajícímu se žádostí o přijetí předběžného opatření není přípustné odvolání.

Žalovaná smluvní strana však může požádat Soud, aby své rozhodnutí o přijetí předběžných opatření znovu posoudil, pokud má za to, že opatření již nejsou nezbytná, nebo pokud má informace, které v rozhodné době nebyly k dispozici nebo nebyly Soudu včas poskytnuty. Pro podání takových žádostí není stanovena žádná pevná lhůta. Po obdržení žádosti o nové posouzení mohou být od druhé strany vyžádána vyjádření, která mají být doručena ve stanovené lhůtě. Soud poté posoudí podání stran a rozhodne o žádosti o nové posouzení na základě veškerých aktualizovaných a relevantních skutkových a právních informací.

Dojde-li ke změně okolností, mohou stěžovatelé podat novou žádost o přijetí předběžného opatření, pokud původní žádosti nebylo vyhověno.

Opatření podle článku 39 může být rozhodnutím Soudu kdykoli zrušeno. Zejména vzhledem k tomu, že opatření podle článku 39 je spojeno s řízením před Soudem, bude zrušeno, nebude-li ve stížnosti pokračováno.

Je-li to odůvodněné, může Soud současně se zamítnutím žádosti o přijetí předběžného opatření rozhodnout o prohlášení stížnosti za nepřijatelnou.

V souladu s politikou priorit Soudu spadají stížnosti, v nichž byla přijata předběžná opatření, do kategorie „naléhavé stížnosti“ (kategorie I). Mají proto přednost před stížnostmi v jiných kategoriích a jsou vyřizovány a rozhodovány co nejdříve (viz dále Politika priorit Soudu).

Žádosti by měly být pokud možno sepsány v jednom z úředních jazyků smluvních stran a měly by být podány prostřednictvím ECHR Rule 39 Site, faxem nebo poštou. Soud se nebude zabývat žádostmi zaslanými e-mailem.

Žádosti by měly obsahovat tyto informace:

• Jméno/a stěžovatele

• Příjmení stěžovatele

• Aktuální adresa stěžovatele nebo místo, kde je zadržován

• Datum narození

• Státní příslušnost/i

• Je-li stěžovatelů více, „jméno/a“, „příjmení“, „aktuální adresa“, „datum narození“ a „státní příslušnost/i“ u každého z nich

• Jméno/a, příjmení, adresa a postavení případného zástupce

• Stát/y, proti kterému/kterým žádost směřuje

K žádosti by měly být přiloženy také níže uvedené informace a dokumenty.

A. Důvody žádosti o přijetí předběžného opatření:

1. Podrobný popis aktuální situace;

2. Charakter tvrzené bezprostřední hrozby neodvratitelné újmy;

3. Kopie veškerých souvisejících dokumentů (aktuální lékařské zprávy, fotografie, dokumenty prokazující zranitelnost stěžovatele, novinové články nebo zprávy týkající se situace stěžovatele apod.);

4. V případech deportace/vyhoštění/vydání:

a. Podrobné důvody odchodu ze země původu/země určení;

b. Důvody obav z návratu do země původu/země určení;

c. Informace o datu a okolnostech příjezdu do smluvní strany;

d. Země určení;

e. Předpokládané datum deportace/vyhoštění/vydání;

f. Kopie veškerých souvisejících dokumentů (příkazy k prohlídce, příkazy k zatčení, odsuzující rozsudky, novinové články nebo zprávy týkající se stěžovatele, zprávy o příslušné zemi apod.).

B. Informace týkající se vnitrostátního řízení ve smluvní straně:

1. Informace týkající se vnitrostátního řízení, včetně data a obsahu soudních rozhodnutí a opravných prostředků;

2. Veškeré další relevantní informace týkající se řízení před vnitrostátními orgány;

3. Kopie veškerých souvisejících dokumentů (rozhodnutí vnitrostátních orgánů, soudní rozhodnutí, podání předložená vnitrostátním orgánům a soudům apod.);

4. V případech deportace/vyhoštění/vydání:

a. Informace o případném azylovém řízení;

b. Informace o řízení o deportaci/vyhoštění/vydání;

c. Kopie veškerých souvisejících dokumentů.

C. Články Úmluvy, na něž je odkazováno.

D. Řádně vyplněná plná moc, je-li žádost podávána zástupcem. Formulář lze zaslat krátce po podání žádosti. Žádosti o přijetí předběžného opatření vyžadují souhlas stěžovatele.

E. Referenční číslo Soudu, pokud již bylo v souvislosti s touto žádostí přiděleno.

F. Veškeré další informace a dokumenty, které považujete za nezbytné.

Nepředložení výše uvedených informací a dokumentů může vést k posouzení žádosti o přijetí předběžného opatření jako nepodložené nebo neúplné.

Pouhý odkaz na argumentaci obsaženou v jiných dokumentech nebo na vnitrostátní řízení nestačí. Informace a dokumenty uvedené výše musí být připojeny ke každé žádosti.

Soud nemusí kontaktovat stěžovatele, jejichž žádost o přijetí předběžného opatření je neúplná.

Žádosti o přijetí předběžného opatření by měly být zpravidla zaslány co nejdříve po vydání konečného vnitrostátního rozhodnutí, aby Soud i jeho kancelář měly dostatek času věc posoudit. Soud nemusí být schopen zabývat se žádostmi ve věcech vyhoštění nebo vydání, které obdrží méně než jeden pracovní den před plánovaným provedením vyhoštění nebo vydání³.

Je-li vydání konečného vnitrostátního rozhodnutí bezprostředně očekáváno a hrozí jeho okamžitý výkon, zejména ve věcech vyhoštění nebo vydání, měli by stěžovatelé a jejich zástupci podat žádost o přijetí předběžného opatření, aniž by na toto rozhodnutí čekali. Měli by jasně uvést datum, kdy má být rozhodnutí vydáno, a že žádost je podmíněna nepříznivým výsledkem konečného vnitrostátního rozhodnutí.

Soud není odvolací instancí proti rozhodnutím vnitrostátních soudů. Stěžovatelé ve věcech vyhoštění nebo vydání by proto měli před podáním žádosti o předběžné opatření k Soudu využít vnitrostátní prostředky nápravy, které mohou odložit výkon vyhoštění nebo vydání. Má-li stěžovatel stále k dispozici vnitrostátní prostředky nápravy s odkladným účinkem, Soud článek 39 nepoužije k zabránění vyhoštění nebo vydání.

Je-li osoba, jejíž žádost o předběžné opatření byla zamítnuta, vyhoštěna nebo vydána do jiné smluvní strany, může v případě potřeby podat proti tomuto státu novou žádost podle článku 39 Jednacího řádu Soudu nebo stížnost podle článku 34 Úmluvy.

Jakmile je žádost o přijetí předběžného opatření podána, stěžovatel nebo jeho zástupce musí její vyřizování dále sledovat a odpovídat na korespondenci kanceláře Soudu.

Stěžovatel by měl při korespondenci s kanceláří Soudu postupovat pečlivě. Je nezbytné, aby byl Soud neprodleně informován o jakékoli změně správního postavení stěžovatele nebo jiných okolností (například pokud je stěžovateli uděleno povolení k pobytu, vrátí se do země původu nebo jinak změní adresu, změní se datum či čas vyhoštění nebo vydání, je vydáno nové soudní rozhodnutí nebo nastane jiný vývoj týkající se žádosti stěžovatele).

Bylo-li předběžné opatření přijato, musí stěžovatel nebo jeho zástupce Soud pravidelně a bezodkladně informovat o stavu všech probíhajících vnitrostátních řízení. Pokud tak neučiní, může to vést k vyškrtnutí věci ze seznamu případů Soudu.

Byla-li žádost o přijetí předběžného opatření zamítnuta, měl by stěžovatel nebo jeho zástupce informovat Soud, zda si přeje ve stížnosti pokračovat. Zástupce stěžovatele musí Soud z vlastní iniciativy rovněž bezodkladně informovat o případné ztrátě kontaktu se stěžovatelem.

Byla-li žádost podána prostřednictvím ECHR Rule 39 Site a poté byla na tomto portálu po oznámení rozhodnutí stěžovateli nebo jeho zástupci uzavřena, měla by být další korespondence se Soudem zasílána faxem nebo poštou. Korespondence zaslaná e-mailem přímo soudci, předsedovi sekce, předsedovi Soudu nebo zaměstnanci kanceláře Soudu nebude brána v potaz.